%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% % Contents: Specialities of the LaTeX system % $Id: spec.tex 206 2009-08-06 12:09:12Z oetiker $ %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% \chapter{Speciality} \begin{intro} Při tvorbě rozsáhlých dokumentů vám \LaTeX{} může pomoci řadou \uv{specialit}, např. vygenerováním indexu (též rejstříku) nebo udržováním bibliografie (též seznam zdrojů). Výrazně úplnější popis specialit a~rozšíření, která \LaTeX{} poskytuje je uveden v~{\normalfont\manual{}} a~{\normalfont \companion}. \end{intro} \section{Vkládání Encapsulated Postscript grafiky}\label{eps} \LaTeX{} umožňuje pracovat s~\uv{plovoucími objekty}, jako jsou obrázky nebo tabulky, pomocí prostředí \texttt{figure} a~\texttt{table}. \index{grafika}Grafiku lze několika způsoby generovat přímo buď v~základním \LaTeX u nebo v~některém jeho rozšiřujícím balíku. Několik těchto balíků je popsáno v~kapitole \ref{chap:graphics} Více informací je uvedeno v~\companion{} a~\manual{}. Mnohem jednodušší ale je vygenerovat grafiku pomocí specializovaného programu\footnote{Např. XFig, Gnuplot, Gimp, Xara X, \ldots} a~potom ji už jen vložit do \LaTeX ového dokumentu. Vložení se dá udělat mnoha způsoby, tento úvod ale rozebere jen vkládání grafiky ve formátu \EPSi{} (EPS), protože je jednoduché a~široce používané. Abyste si dokument s~vloženou EPS grafikou mohli vytisknout, budete potřebovat postscriptovou tiskárnu nebo program \textsc{\wi{GhostScript}}.% \footnote{Dostupný v~\CTANalt|tex-archive/support/ghostscript|. Uživatelé Windows a~OS/2 můžou použít i~program \textsc{GSview}.} Širokou množinu příkazů pro vkládání grafiky poskytuje balík \pai{graphicx} od D.\,P.~Carlisle. Je součástí celé rodiny balíků \uv{graphic tools}.% \footnote{\CTANalt|tex-archive/macros/latex/required/graphics|} Pokud pracujete na systému s~postscriptovou tiskárnou a~s~nainstalovaným balíkem \textsf{graphicx}, můžete obrázky do svého dokumentu vkládat v~následujících krocích: \begin{enumerate} \item Exportujte vámi vygenerovaný soubor s~grafikou do formátu EPS.% \footnote{Pokud nemáte nainstalován žádný program, který by uměl konvertovat grafiku do formátu EPS, můžete si zkusit nainstalovat ovladač postscriptové tiskárny (např. \mbox{Apple} LaserWriter) a~vytisknout pomocí tohoto ovladače soubor s~grafikou do souboru. Je pravděpodobné, že \uv{vytištěný} soubor bude ve formátu EPS. Pozor na to, že EPS nesmí obsahovat více než jednu stránku. Ovladače některých jiných tiskáren lze nakonfigurovat tak, aby EPS formát generovaly také.}% \item Nahrajte balík \textsf{graphicx} v~preambuli vstupního souboru pomocí \begin{lscommand} \verb|\usepackage[|\emph{driver}\verb|]{graphicx}| \end{lscommand} \noindent kde \emph{driver} je jméno programu konvertujícího z~formátu dvi do formátu postscript. Nejpoužívanější z~těchto programů je \texttt{dvips}. Jméno konverzního programu je potřeba zadat z~toho důvodu, že vkládání grafiky do \TeX u není standardizováno. Zná-li jméno driveru, může balík \textsf{graphicx} vložit do \eei{.dvi}~souboru informaci o~grafice způsobem, kterému bude driver rozumět a~tuto grafiku správně vloží. \item Pomocí příkazu \begin{lscommand} \ci{includegraphics}\verb|[|\emph{key}=\emph{value}, \ldots\verb|]{|\emph{file}\verb|}| \end{lscommand} \noindent vložte \emph{file} (příslušný grafický soubor) do svého dokumentu. V~nepovinném parametru můžete předat seznam položek \emph{klíč}-\emph{hodnota}, pomocí nichž lze změnit šířku, výšku nebo rotaci vkládané grafiky. Nejdůležitější klíče jsou uvedeny v~tabulce~\ref{keyvals}. \end{enumerate} \begin{table}[!bht] \caption{Význam jmen klíčů balíku \textsf{graphicx}.} \label{keyvals} \begin{lined}{10cm} \begin{tabular}{@{}ll} \texttt{width}& Upraví grafiku tak, aby měla uvedenou šířku.\\ \texttt{height}& Upraví grafiku tak, aby měla uvedenou výšku.\\ \texttt{angle}& Natočí grafiku proti směru hodinových ručiček.\\ \texttt{scale}& Upraví velikost grafiky.\\ \end{tabular} \bigskip \end{lined} \end{table} %\pagebreak Následující příklad by měl vyjasnit předchozí popis: \begin{code} \begin{verbatim} \begin{figure} \centering \includegraphics[angle=90, width=0.5\textwidth]{test} \caption{This is a~test.} \end{figure} \end{verbatim} \end{code} Tento kód vloží grafiku uloženou v~souboru \texttt{test.eps}. Grafika je \emph{nejdřív} otočena o~devadesát stupňů a~\emph{potom} je její velikost změněna tak, aby její šířka byla polovinou standardní šířky odstavcového řádku (výška je upravena ve stejném poměru jako šířka). Výšku a~šířku je také možné uvést v~absolutních jednotkách. Více informací je uvedeno v~tabulce~\ref{units} na straně~\pageref{units}. Další informace naleznete v~\cite{graphics} a~\cite{eps}. \section{Bibliografie} \index{bibliografie}Bibliografie se vytvářejí pomocí prostředí \ei{thebibliography}. Každá položka začíná \begin{lscommand} \ci{bibitem}\verb|[|\emph{label}\verb|]{|\emph{marker}\verb|}| \end{lscommand} Řetězcem \emph{marker} se potom ve svém dokumentu odkazujete na danou knihu, článek nebo referát: \begin{lscommand} \ci{cite}\verb|{|\emph{marker}\verb|}| \end{lscommand} Pokud nepoužijete nepovinný argument \emph{label}, \LaTeX{} položkám přidělí jednoznačná čísla. Parametr příkazu \verb|\begin{thebibliography}| určuje, kolik místa se má vyhradit pro číselné labely. V~následujícím příkladě hodnotou \verb|{99}| \LaTeX u říkáme, že větší číslo labelu než 99 se nevyskytne. \enlargethispage{2cm} \begin{example} Partl~\cite{pa} navrhl aby\ldots \begin{thebibliography}{99} \bibitem{pa} H.~Partl: \emph{German \TeX}, TUGboat, Volume~9, Issue~1 (1988). \end{thebibliography} \end{example} \chaptermark{Speciality} % w need to fix the damage done by the %bibliography example. \thispagestyle{fancyplain} \def\bibtex{Bib\TeX} U~větších dokumentů stojí za úvahu použití programu \bibtex, který je součástí většiny \TeX ových distribucí. Tento program umožňuje udržovat bibliografickou databázi a~získávat z~ní informace o~jejích položkách, na které jste se ve svém dokumentu odkázali. Vizuální podoba bibliografií vygenerovaných programem \bibtex{} je postavena na konceptu stylů, takže si můžete vybrat, v~kterém z~mnoha rozložení chcete svou bibliografii vysázet. Novinkou při přípravě bibliografie jsou nástroje \texttt{biblatex} a~\texttt{biber}. \newpage \section{Indexování} \label{sec:indexing} Velmi užitečnou pomůckou pro orientaci v~knize může být \wi{index} (též se říká rejstřík). Ten lze v~\LaTeX u (ve spolupráci s~programem \texttt{makeindex}\footnote {Na systémech, které nepodporují jména souborů delší než osm znaků, se program může jmenovat \texttt{makeidx}.} či \texttt{xindy}) vytvořit snadno. Tento úvod vysvětlí základní příkazy pro generování indexu. Detailnější pohled poskytuje \companion.\index{makeindex -- program}\index{balík makeidx} Abychom v~\LaTeX u mohli vytvářet indexy, je potřeba nahrát balík \mbox{\pai{makeidx}} v~preambuli pomocí: \begin{lscommand} \verb|\usepackage{makeidx}| \end{lscommand} \noindent Speciální indexovací příkazy zpřístupníme umístěním \begin{lscommand} \ci{makeindex} \end{lscommand} \noindent do preambule vstupního souboru. Položku indexu specifikujeme pomocí příkazu \begin{lscommand} \ci{index}\verb|{|\emph{key}@\emph{formatted\_entry}\verb|}| \end{lscommand} \noindent \emph{formatted\_entry} bude zobrazeno v~indexu a~\emph{key} se použije pro třídění. \emph{formatted\_entry} je nepovinné a~není-li uvedeno, použije se \emph{key}. Příkaz \ci{index} uvedete na těch místech dokumentu, kam chcete, aby index ukazoval. Tabulka~\ref{index} vysvětluje syntax. \begin{table}[!bht] \caption{Příklady syntaxe klíčů indexů.} \label{index} \begin{center} \begin{tabular}{@{}lll@{}} \textbf{Příklad} &\textbf{Položka indexu} &\textbf{Komentář}\\\hline \rule{0pt}{1.05em}\verb|\index{hello}| &hello, 1 &Obyčejná položka\\ \verb|\index{hello!Peter}| &\hspace*{2ex}Peter, 3 &Podpoložka `hello'\\ \verb|\index{Sam@\textsl{Sam}}| &\textsl{Sam}, 2& Formátovaná položka\\ \verb|\index{Lin@\textbf{Lin}}| &\textbf{Lin}, 7& Formátovaná položka\\ \verb|\index{Kaese@K\"ase}| &\textbf{K\"ase}, 33& Formátovaná položka\\ \verb.\index{ecole@\'ecole}. &\'ecole, 4& Formátovaná položka\\ \verb.\index{Jenny|textbf}. &Jenny, \textbf{3}& Formátované číslo strany\\ \verb.\index{Joe|textit}. &Joe, \textit{5}& Formátované číslo strany \end{tabular} \end{center} \end{table} Při zpracování vstupního souboru \LaTeX{} ke každému výskytu \verb|\index| zapíše do pomocného souboru data popisující příslušnou indexovou položku (včetně čísla strany, na které se nachází). Tento pomocný soubor má stejné jméno, jako vstupní soubor, ale jinou příponu (\verb|.idx|). Tento pomocný soubor lze pak zpracovat programem \texttt{makeindex}. \begin{lscommand} \texttt{makeindex} \emph{filename} \end{lscommand} Program \texttt{makeindex} z~indexových položek vygeneruje setříděný index. Tento výsledný index se uloží do souboru s~příponou \eei{.ind}. Při následujícím zpracování vstupního souboru \LaTeX em je soubor \eei{.ind} vložen do dokumentu do místa, kde je uvedeno \begin{lscommand} \ci{printindex} \end{lscommand} Balík \pai{showidx} dostupný v~\LaTeXe{} vypíše do levého okraje dokumentu indexové položky uvedené na příslušném řádku. To je užitečné pro kontrolní čtení dokumentu a~kontrolu vygenerovaného indexu. Pokud je použit neopatrně, příkaz \ci{index} může ovlivnit vzhled vašeho dokumentu. \begin{example} Mé slovo \index{slovo}. Na rozdíl od slovo\index{slovo}. Všimněte si pozice tečky. \end{example} \section{Efektní záhlaví} \label{sec:fancy} Balík \pai{fancyhdr}\footnote{Dostupný na \CTANalt|tex-archive/macros/latex/contrib/supported/fancyhdr|.} autora Piet van Oostruma, poskytuje několik jednoduchých příkazů, pomocí kterých můžete přizpůsobit vzhled záhlaví a~pat stránek svého dokumentu. Aplikací tohoto balíku je např. záhlaví této stránky. % with this we ensure that the chapter and section % headings are in lowercase. % delete current header and footer % space for the rule % get rid of headers on plain pages % and the line \begin{figure}[!htbp] \begin{lined}{\textwidth} \begin{verbatim} \documentclass{book} \usepackage{fancyhdr} % Načteme si balíček fancyhdr. \pagestyle{fancy} % Aktivujeme na záhlaví a zápatí styl fancy. % Následujícími příkazy si zajistíme, že nadpisy % kapitol a sekcí budou malými písmeny: \renewcommand{\chaptermark}[1]{% \markboth{#1}{}} \renewcommand{\sectionmark}[1]{% \markright{\thesection\ #1}} % Vymaž vše ze současného záhlaví a zápatí: \fancyhf{} % Nastav objekty v záhlaví: \fancyhead[LE,RO]{\bfseries\thepage} \fancyhead[LO]{\bfseries\rightmark} \fancyhead[RE]{\bfseries\leftmark} \renewcommand{\headrulewidth}{0.5pt} % Síla linky v záhlaví. \renewcommand{\footrulewidth}{0pt} % Síla linky v zápatí. \addtolength{\headheight}{0.5pt} % Navýšení výšky záhlaví. % Připravme si staronový styl plain: \fancypagestyle{plain}{% \fancyhead{} % Vymaž vše ze záhlaví. \renewcommand{\headrulewidth}{0pt} % Odstraň linku v záhlaví. } % Konec stylu fancyplain. \end{verbatim} \end{lined} \caption{Ukázka nastavení \pai{fancyhdr}.} \label{fancyhdr} \end{figure} Problémem při přizpůsobování záhlaví a~pat je, jak do nich umístit název aktuální sekce, kapitoly a~podobných věcí. \LaTeX{} to provádí ve dvou krocích. V~definici záhlaví a~paty můžete použít příkazy \ci{rightmark} a~\ci{leftmark}, které reprezentují název aktuální sekce, resp. kapitoly. Hodnoty těchto dvou příkazů jsou přepsány, kdykoliv se zpracovává \cialt{chapter}{cghapter} nebo \ci{section}. Kvůli maximální flexibilitě nepředefinovává příkaz \verb|\chapter| (a~podobné) hodnotu \ci{rightmark} a~\ci{leftmark} přímo. Místo toho \verb|\chapter| volá jiný příkaz (\cialt{chaptermark}{cghaptermark}, \ci{sectionmark} nebo \ci{subsectionmark}), který je za předefinování \ci{rightmark} a~\ci{leftmark} zodpovědný. Chcete-li změnit, jak je jméno kapitoly zobrazeno v~záhlaví, stačí, když pomocí \uv{renew} změníte definici příkazu \cialt{chaptermark}{cghaptermark}. \cih{sectionmark}\cih{subsectionmark} Obrázek~\ref{fancyhdr} ukazuje možné nastavení balíku \pai{fancyhdr}, které zobrazuje záhlaví zhruba tak, jak je použito v~tomto dokumentu. Doporučujeme obstarat si na adrese uvedené v~poznámce pod čarou na začátku sekce dokumentaci k~tomuto balíku. \section{Balík Verbatim} Už dříve jsme se seznámili s~\emph{prostředím} \ei{verbatim}. V~této sekci představíme \emph{balík} \emph{verbatim}. Tento balík v~podstatě vznikl přepsáním prostředí \ei{verbatim}, odstraněním některých omezení tohoto původního prostředí a~přidáním nové funkcionality. Balík \pai{verbatim} poskytuje příkaz \begin{lscommand} \ci{verbatiminput}\verb|{|\emph{filename}\verb|}| \end{lscommand} \noindent který umožňuje vložit do dokumentu ASCII text, jako kdyby tento text byl uveden uvnitř prostředí \ei{verbatim}. Jelikož je balík \pai{verbatim} součástí kolekce \emph{tools}, měl by být na většině systémů předinstalován. Více informací naleznete v~\cite{verbatim}. \section{Instalace dodatečných balíků}\label{sec:Packages} Součástí většiny \LaTeX ových instalací je velké množství předinstalovaných stylových balíků a~ještě mnohem více je jich dostupných přes Internet. Základní místo kde hledat stylové balíky je CTAN (\url{http://www.ctan.org/}). Balíky jako např. \pai{geometry} nebo \pai{hyphenat} se obvykle skládají ze dvou souborů: jednoho s~příponou \texttt{.ins} a~druhého s~příponou \texttt{.dtx}. Často je přiložen i~soubor \texttt{readme.txt}, v~kterém najdete stručný popis daného balíku a~který byste si samozřejmě měli nejdřív ze všeho přečíst. Jakmile si soubory příslušného balíku nakopírujete na svůj počítač, je potřeba je ještě zpracovat, abyste (a) své \TeX ové distribuci o~příslušném stylovém balíku řekli a~(b) získali jeho dokumentaci. První část provedete takto: \begin{enumerate} \item Spusťte \LaTeX{} na soubor \texttt{.ins}. Tím vznikne soubor \eei{.sty}. \item Přemístěte \eei{.sty} soubor do místa, kde ho vaše distribuce bude schopná najít, což je obvykle adresář \texttt{.../localtexmf/tex/latex} (uživatelé Windows a~OS/2 samozřejmě používají obrácená lomítka). \item Obnovte databázi jmen souborů své distribuce. Pro různé \LaTeX ové distribuce je potřeba spustit různé příkazy: te\TeX, fp\TeX\ -- \texttt{texhash}; \TeX~Live, web2c -- \texttt{mktexlsr}; MiK\TeX\ -- \texttt{initexmf -update-fndb} nebo použijte grafické rozhraní. \end{enumerate} \noindent Druhou část -- získání dokumentace z~\texttt{.dtx} souboru -- provedete takto: \begin{enumerate} \item Spusťte \LaTeX\ na soubor \texttt{.dtx}. Tím vznikne soubor \texttt{.dvi}. Je možné, že bude potřeba spustit \LaTeX{} několikrát, aby ve vygenerovaném dokumentu správně sestavil křížové odkazy. \item Zkontrolujte, že mezi soubory, které \LaTeX\ vygeneroval, je i~soubor \texttt{.idx}. Jestliže tento soubor vygenerován nebyl, pokračujte krokem~\ref{step:final}. \item Index vygenerujete pomocí :\\ \fbox{\texttt{makeindex -s gind.ist \textit{name}}}\\ (kde \textit{name} nahradíte jménem hlavního souboru bez přípony). \item Znovu spusťte \LaTeX\ na soubor \texttt{.dtx}. \label{step:next} \item Pro pohodlnější čtení si můžete vygenerovat soubor \texttt{.ps} nebo \texttt{.pdf}.\label{step:final} \end{enumerate} Někdy \LaTeX{} vygeneruje i~soubor \texttt{.glo} (glossary -- vysvětlivky). V~tom případě spusťte následující příkaz mezi krokem~\ref{step:next} a~\ref{step:final}: \noindent\texttt{makeindex -s gglo.ist -o \textit{name}.gls \textit{name}.glo} \noindent Spusťte \LaTeX{} na soubor \texttt{.dtx} ještě jednou a~potom pokračujte krokem~\ref{step:final}. %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% % Contents: Chapter on pdfLaTeX % French original by Daniel Flipo 14/07/2004 %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% \section{Pracujeme s~pdf\LaTeX em} \label{sec:pdftex}\index{PDF} \secby{Daniel Flipo}{Daniel.Flipo@univ-lille1.fr}% PDF je formát \index{hypertextový}hypertextových dokumentů. Podobně jako u~webových stránek mohou být části textu označeny jako odkazy. Tyto odkazy ukazují na jiná místa v~aktuálním nebo jiném dokumentu. Kliknutím na odkaz se přenesete na příslušné místo. V~kontextu \LaTeX u to znamená, že všechny výskyty \ci{ref} a~\ci{pageref} se stávají odkazy. Kolekcemi odkazů se navíc stávají obsah, index a~všechny ostaní podobné struktury. Většina dnešních webových stránek je napsána v~HTML (\emph{HyperText Markup Language}). Pokud jde o~psaní vědeckých dokumentů, má tento formát dvě významné nevýhody: \begin{enumerate} \item Vkládání matematických vzorců do HTML dokumentů obecně není podporováno. Tato podpora je sice standardizována, ale většina dnešních prohlížečů tento standard nepodporuje nebo jim chybí potřebné fonty. \item Tisk HTML dokumentů je sice možný, ale výsledky se na různých platformách a~s~použitím různých prohlížečů značně liší. Kvalita je na míle vzdálená té, na kterou jsme zvyklí v~\LaTeX ovém světě. \end{enumerate} Mnoho lidí se pokusilo vytvořit překladač z~\LaTeX u do HTML. Některé z~těchto pokusů byly dokonce docela úspěšné -- v~tom smyslu, že příslušné překladače jsou schopné z~\LaTeX ových vstupních souborů vytvořit webové stránky, které lze přečíst\ldots{} Jejich výsledky by ale rozhodně nešlo označit jako uspokojivý. Jakmile navíc začnete s~převody dokumentů obsahujících složitější \LaTeX ové rysy a~externí balíky, výsledky se podstatně zhorší. Autoři, kteří chtějí zachovat unikátní typografickou kvalitu svých dokumentů i~na webu, se proto orientují na PDF (\emph{Portable Document Format}), který na jedné straně zachovává rozložení dokumentu, na straně druhé umožňuje používat hypertextovou navigaci. Většina prohlížečů je dnes vybavena pluginy, které umožňují přímé prohlížení PDF dokumentů. I~když na téměř každé platformě existují prohlížeče souborů ve formátu DVI a~PS, prohlížení PDF dokumentů pomocí programů \wi{Acrobat Reader} a~\wi{Xpdf} je mnohem oblíbenější. Výrobou PDF verzí svých dokumentů je tedy učiníte mnohem přístupnějšími svým potenciálním čtenářům. \subsection{PDF dokumenty pro WWW} \DeclareRobustCommand\THANH{H\`an Th\^e\llap{\raise 0.5ex\hbox{\'{}}} Th\`anh} Vytvoření PDF souboru z~\LaTeX ových zdrojů je velmi jednoduché a~to díky programu pdf\TeX{} vytvořenému %H\`an~Th\'{\^e}~Th\`anhem. \THANH em. Tam, kde \TeX{} vytvoří DVI soubor, pdf\TeX{} vytvoří PDF soubor. Existuje také pdf\LaTeX{}, který vytvoří PDF z~\LaTeX ových zdrojů. \index{pdftex@pdf\TeX}\index{pdftex@pdf\LaTeX} Formáty pdf\TeX{} i~pdf\LaTeX{} jsou většinou moderních \TeX ových distribucí (např. te\TeX{}, fp\TeX{}, MiK\TeX, \TeX~Live and CMac\TeX{}) nainstalovány automaticky. K~vytvoření výstupu v~PDF místo v~DVI stačí nahradit příkaz \texttt{latex file.tex} příkazem \texttt{pdflatex file.tex}. Na systémech, kde se \LaTeX{} nespouští z~příkazové řádky, bývá speciální tlačíko v~\TeX{}ControlCenter. Stejně jako v~\LaTeX u lze i~v~pdf\LaTeX u nastavit velikost papíru pomocí nepovinného argumentu příkazu \verb+\documentclass+, např. \texttt{a4paper} nebo \texttt{letterpaper}. Pdf\TeX{} navíc potřebuje znát velikost papíru, aby dokázal určit %fyzikální fyzickou velikost stránek v~PDF souboru.\index{paper size} Pokud použijete balík \pai{hyperref} (viz stránka \pageref{ssec:pdfhyperref}), velikost papíru bude určena automaticky. Jinak musíte velikost určit sami přidáním následujících řádek do preambule svého dokumentu: \begin{code} \begin{verbatim} \pdfpagewidth=\paperwidth \pdfpageheight=\paperheight \end{verbatim} \end{code} Následující sekce podrobněji rozebere detaily týkající se rozdílů mezi normálním \LaTeX em a~pdf\LaTeX em. Hlavní rozdíly jsou ve třech oblastech: fontech, formátu vkládaných obrázků a~ručním konfigurování hypertextových odkazů. \subsection{Fonty} \def\pdfLaTeX{pdf\LaTeX} \wi{\pdfLaTeX} umí pracovat se všemi druhy fontů (PK bitmapy, TrueType, \PSi{} Type~1\dots), ale implicitní formát fontů v~\LaTeX u, PK bitmapy, poskytuje při zobrazení dokumentu v~Acrobat Readeru velmi špatné výsledky. Nejlepšího vzhledu dosáhneme používáním fontů \PSi{} Type~1. \emph{Moderní \TeX ové instalace jsou proto nakonfigurovány tak, aby fonty Type 1 používaly automaticky. Jestliže je to i~případ vaší instalace, můžete tuto sekci přeskočit.} \PSi{} Type 1 implementace Computer Modern fontů a~AMSFonts byla vytvořena společností Blue Sky Research and Y\&Y, Inc., která převedla autorská práva na Americkou matematickou společnost. Fonty byly zpřístupněny počátkem roku 1997 a~dnes jsou součástí většiny \TeX ových distribucí. Pokud ale pomocí \LaTeX u vytváříte dokumenty v~jazycích jiných, než je angličtina, mohly by se vám lépe hodit fonty EC, LH, nebo CB (viz diskuze o~fontech \texttt{OT1} na straně~\pageref{OT1}). Vladimir Volovich vytvořil skupinu fontů cm-super, která pokrývá celou množinu fontů EC/TC, EC Concrete, EC Bright a~LH. Je dostupná na \CTANalt|tex-archive/fonts/ps-type1/cm-super| a~také je součástí distribucí \TeX{}Live~7 a~MiK\TeX. Podobné fonty Type~1 CB Greek vytvořené Apostolem Syropoulosem jsou dostupné na \CTANalt|tex-archive/fonts/greek/cb|. Bohužel %ale ani jedna z~těchto dvou sad nedosahuje kvality Type1 CM fontů od Blue Sky/Y\&Y. Na rozdíl od fontů Blue Sky je totiž u~fontů těchto dvou sad použito automatických hintů, které dají v~nízkém rozlišení na obrazovce horší výsledek. Na tiskárně s~vysokým rozlišením jsou ale výsledky srovnatelné. % Bohužel ale ani jedna % URL produces link % z~těchto dvou sad nedosahuje kvality Type1 CM fontů od % Blue Sky/Y\&Y. Jsou totiž automaticky hinted\TODO{translate 'hinted'} % a na obrazovce nevypadají tak dobře jako fonty od Blue Sky. % Na tiskárně s~vysokým rozlišením jsou ale výsledky srovnatelné. Pokud připravujete dokumenty v~jednom z~jazyků používajících latinskou abecedu, máte několik dalších možností: \begin{itemize} \item Můžete použít balík \pai{aeguill} (\emph{Almost European Computer Modern with Guillemets}). Do preambule dokumentu stačí vložit řádku. \newline \verb+\usepackage{aeguill}+\paih{aeguill} \newline a~místo fontů EC se použijí virtuální fonty AE. \item Nebo můžete použít balík \pai{mltex}. Ale ten bude fungovat jen pokud vámi používaný pdf\TeX{} byl zkompilován s~přepínačem \wi{mltex}. \end{itemize} Virtuální font AE před \TeX em \uv{předstírá}, že obsahuje (a~tedy dává \TeX u k~dispozici) všech 256 znaků. Většinu chybějících znaků přebírá z~CM fontů, přičemž mění jejich pořadí tak, aby odpovídalo pořadí používaném EC. Tímto způsobem lze používat skvělé CM fonty ve formátu Type 1, které jsou na většině systémů dostupné. Jelikož font je nyní v~kódování T1, dělení slov pro latinkové jazyky bude fungovat správně. Jedinou nevýhodou je, že v~Acrobat Readeru nelze umělé AE znaky vyhledávat, takže akcentované znaky v~dokumentu pomocí příkazu \texttt{Find} nenajdete. Podobným řešením pro ruštinu je použití virtuálních fontů C1, dostupných na \url{ftp://ftp.vsu.ru/pub/tex/font-packs/c1fonts}. Fonty kombinují standardní Type~1 fonty CM z~kolekce Bluesky a~Type~1 fonty CMCYR z~kolekce Paradissa a~BaKoMa, které jsou všechny dostupné z~CTAN. Fonty Paradissa (a~potažmo C1 fonty) obsahují jen ty znaky Cyriliky, které se používají v~ruštině. Můžete také použít jiné \PSi{} Type~1 fonty, např. některé z~těch, které jsou součástí instalace Acrobat Readeru. Protože znaky těchto fontů mají jiné velikosti, rozložení textu stránek vašeho dokumentu bude jiné. Obecně budou tyto fonty zabírat více místa než CM fonty, které jsou velmi úsporné. Dokument také nebude vypadat tak soudržně, protože Times, Helvetica a~Courier (hlavní kandidáti pro použití) nebyly navrženy pro dobrou \uv{spolupráci} mezi sebou v~jednom dokumentu. K~dispozici jsou dvě sady fontů: \pai{pxfonts} (jejíž hlavním fontem pro text je \emph{Palatino}) a~balík \pai{txfonts} (hlavní font \emph{Times}). Abyste je mohli použít, stačí vložit následující řádky do preambule svého dokumentu: \begin{code} \begin{verbatim} \usepackage[T1]{fontenc} \usepackage{pxfonts} \end{verbatim} \end{code} Pozn.: Po zpracování dokumentu se v~\texttt{.log} souboru objeví řádky typu \begin{verbatim} Warning: pdftex (file eurmo10): Font eur... not found \end{verbatim} Tato varování říkají, že font použitý v~dokumentu nebyl nalezen. To je problém a~musíte ho nějak vyřešit. Jinak totiž výsledný PDF dokument \emph{nemusí vůbec zobrazit stránky s~chybějícími znaky}. Nedostupnost rodin EC fontů v~kvalitě podobné CM fontům ve formátu Type~1 vedla k~vytvoření fontů Latin Modern (LM), které jsou nyní k~dispozici. Tyto fonty řeší problémy popsané výše. Je-li vaše \TeX ová instalace aktuální, nejspíš tyto fonty obsahuje a~vám stačí přidat \begin{code} \begin{verbatim} \usepackage{lmodern} \usepackage[T1]{fontenc} \usepackage{textcomp} \end{verbatim} \end{code} do preambule svého dokumentu a~můžete s~jejich pomocí vytvářet vynikající PDF výstup s~plnou podporou všech znaků latinské abecedy. \subsection{Používání grafiky} \label{ssec:pdfgraph} Na vkládání grafiky do dokumentů je nejlepší balík \pai{graphicx} (viz strana~\pageref{eps}). Při použití tohoto balíku s~pdf\LaTeX em je potřeba v~příkazu \verb+\usepackage+ uvést \texttt{pdftex} jako hodnotu nepovinného parametru \emph{driver}: \begin{code} \begin{verbatim} \usepackage[pdftex]{color,graphicx} \end{verbatim} \end{code} V~ukázce jsme také nahráli balík \textsf{color} (použití barev v~dokumentech vystavených na webu je dnes běžné). Použití grafiky v~Pdf\LaTeX u má ale jeden problém: Pdf\LaTeX{} neumí zpracovat grafické soubory \EPSi{}. Pokud v~příkazu \ci{includegraphics} neuvedete příponu souboru, \pai{graphicx} si ji odvodí podle nastavení parametru \emph{driver}. Pro \texttt{pdftex} lze použít jeden z~formátů \texttt{.png}, \texttt{.pdf}, \texttt{.jpg} nebo \texttt{.mps} (\MP\index{metapost@\MP}) -- ale \emph{ne} \texttt{.eps}. Nejjednodušším řešením je zkonvertovat váš EPS soubor do formátu PDF pomocí utility \texttt{epstopdf}, která je dostupná na mnoha systémech. Tento postup je vhodné použít pro vektorovou grafiku. Pro bitmapy (fotky, naskenované obrázky, atd.) je lepší použít formát PNG (ideální pro obrázky s~málo barvami, např. u~snímků obrazovky, angl. screenshot) nebo JPEG (ideální pro fotky, které ukládá velmi úsporně). Na kreslení geometrických obrázků lze použít speciální programy, např. \MP\index{metapost@\MP}, který je součástí většiny \TeX ových distribucí a~je podrobně zdokumentován. \subsection{Hypertextové odkazy} \label{ssec:pdfhyperref} Balík \pai{hyperref} dokáže všechny reference v~dokumentu přeměnit na hypertextové odkazy. Jediné, co musíte udělat, je přidat následující řádku \emph{na konec} preambule svého dokumentu: \verb+\usepackage[pdftex]{hyperref}+ Chování balíku \pai{hyperref} je možno přizpůsobit pomocí mnoha nastavení: \begin{itemize} \item buď uvedenými jako seznam oddělený čárkami (za volbou \verb+pdftex+) \\ \verb+\usepackage[pdftex]{hyperref}+ \item nebo na nových řádcích pomocí příkazu \verb+\hypersetup{+\emph{options}\verb+}+. \end{itemize} Jediným povinným nastavením je \texttt{pdftex}. Pomocí ostatních, nepovinných, nastavení lze změnit implicitní chování.\footnote{Balík \pai{hyperref} není omezen pouze na práci s~\pdfTeX em. Lze ho nakonfigurovat tak, aby vkládal specifické PDF informace do DVI výstupu \uv{normálního} \LaTeX u. DVI výstup je následně přesunut do souboru PS (pomocí \texttt{dvips}), odkud ho při konverzi PS do PDF umí získat Adobe Distiller. } V~následujícím seznamu jsou implicitní hodnoty vytištěny italikou. \begin{flushleft} \begin{description} \item [\texttt{bookmarks (=true,\textit{false})}] při zobrazování dokumentu zobrazí, resp. skryje panel s~bookmarky. \item [\texttt{unicode (=false,\textit{true})}] umožňuje používat v~bookmarcích Acrobat Readeru znaky nelatinkových jazyků. \item [\texttt{pdftoolbar (=true,\textit{false})}] zobrazí, resp. skryje v~AR panel nástrojů. \item [\texttt{pdfmenubar (=true,\textit{false})}] zobrazí, resp. skryje v~AR menu. \item [\texttt{pdffitwindow (=false,\textit{true})}] přizpůsobí počáteční zvětšení prohlíženého PDF dokumentu. \item [\texttt{pdftitle (=\{text\})}] nastavuje titul, který je zobrazen v~okně \texttt{Informace o~dokumentu} AR. \item [\texttt{pdfauthor (=\{text\})}] nastavuje jméno autora daného dokumentu. \item [\texttt{pdfnewwindow (=false,\textit{true})}] specifikuje, jestli se má otevřít nové okno ve chvíli, kdy následujeme odkazy mířící mimo aktuální dokument. \item [\texttt{colorlinks (=false,\textit{true})}] specifikuje, zda odkazy mají být obklopeny barevnými rámy (\texttt{false}) nebo zda mají být obarveny texty odkazů (\texttt{true}). Barva odkazů se dá zadat pomocí následujících nastavení (ukázány jsou i~implicitní hodnoty): \begin{description} \item [\texttt{linkcolor (=red)}] barva vnitřních odkazů (sekce, stránky, atd.), \item [\texttt{citecolor (=green)}] barva odkazů na citace (bibliografie), \item [\texttt{filecolor (=magenta)}] barva odkazů na soubory, \item [\texttt{urlcolor (=cyan)}] barva URL odkazů (mail, web). \end{description} \end{description} \end{flushleft} Pokud vám implicitní nastavení vyhovuje, použijte \begin{code} \begin{verbatim} \usepackage[pdftex]{hyperref} \end{verbatim} \end{code} Chcete-li mít seznam bookmarků otevřený a~odkazy barevné (část parametru \texttt{=true} je nepovinná), použijte: \begin{code} \begin{verbatim} \usepackage[pdftex,bookmarks,colorlinks]{hyperref} \end{verbatim} \end{code} Barevným odkazům je lépe se vyhnout v~případě, že plánujeme náš PDF dokument tisknout (barvy odkazů jsou po černobílém vytištění vidět jako odstíny šedé a~špatně se čtou). Místo toho se můžou použít barevné rámečky, které vytištěné nejsou: \begin{code} \begin{verbatim} \usepackage{hyperref} \hypersetup{colorlinks=false} \end{verbatim} \end{code} \noindent nebo nastavit černou barvu odkazů: \begin{code} \begin{verbatim} \usepackage{hyperref} \hypersetup{colorlinks,% citecolor=black,% filecolor=black,% linkcolor=black,% urlcolor=black,% pdftex} \end{verbatim} \end{code} Když chcete jen zadat informaci pro \texttt{Informaci o~dokumentu}, použijte: \begin{code} \begin{verbatim} \usepackage[pdfauthor={Pierre Desproges},% pdftitle={Des femmes qui tombent},% pdftex]{hyperref} \end{verbatim} \end{code} \vspace{\baselineskip} Kromě automatického přidání hypertextových odkazů pro křížové odkazy je také možné začlenit odkazy explicitně pomocí \begin{lscommand} \ci{href}\verb|{|\emph{url}\verb|}{|\emph{text}\verb|}| \end{lscommand} \newpage Například kód: \begin{code} \begin{verbatim} The \href{http://www.ctan.org}{CTAN} website. \end{verbatim} \end{code} vyprodukuje výstup: The \href{http://www.ctan.org}{CTAN} website.; kliknutím na název serveru přejdete na webovou stránku serveru CTAN. Ukazuje-li odkaz na lokální soubor, použijte příkaz \ci{href}: \begin{code} \begin{verbatim} Celý dokument je uložen \href{manual.pdf}{zde.} \end{verbatim} \end{code} Tím vytisknete text \uv{Celý dokument je uložen \textcolor{cyan}{zde.}}. Kliknutím na slovo \uv{\textcolor{cyan}{zde.}} otevřeme soubor \texttt{manual.pdf}. Jméno souboru se bere lokálně k~aktuálnímu dokumentu. Chce-li autor článku, aby mu čtenáři mohli rychle poslat email, může napsat příkaz \ci{href} do příkazu \ci{author} na titulní stránce dokumentu: \begin{code} \begin{verbatim} \author{Mary Oetiker $<$\href{mailto:mary@oetiker.ch}% {mary@oetiker.ch}$>$ \end{verbatim} \end{code} Kromě toho, že je nyní emailová adresa přítomna v~PDF odkazu, je i~vysázena na stránce, abychom o~ni po vytištění dokumentu nepřišli. \subsection{Problémy s~odkazy} Varování podobné tomuto: \begin{verbatim} ! pdfTeX warning (ext4): destination with the same identifier (name{page.1}) has been already used, duplicate ignored \end{verbatim} se začnou objevovat v~případě, že je číselný registr reinicializován, např. použitím příkazu \ci{mainmatter} z~třídy dokumentů \texttt{book}. Ten reinicializuje registr s~číslem stránky na jedničku. Ale protože i~předmluva knihy má číslo stránky~1, žádný odkaz na \uv{stranu~1} už není unikátní. Proto ona hláška \verb+duplicate ignored+, duplicitní registr byl ignorován. Přidáním \texttt{plainpages=false} mezi nastavení hyperref vše napravíme. To ale bohužel pomůže jen s~číselníky stran. Radikálnějším řešením je nastavení \texttt{hypertexnames=false}, ale to zase způsobí, že odkazy na stránky v~indexu přestanou fungovat. \subsection{Problémy s~bookmarky} Text zobrazený bookmarky vždy nevypadá tak, jak bychom čekali. Book\-mark může zobrazit jen \uv{obyčejný text} a~k~dispozici máme tedy mnohem méně znaků než u~textu dokumentu. Hyperref si obyčejně takového problému všimne a~upozorní na něj: \begin{code} \begin{verbatim} Package hyperref Warning: Token not allowed in a PDFDocEncoded string: \end{verbatim} \end{code} Řešením je uvést kromě \uv{\LaTeX ového textu}, který nemusí jít použít v~book\-mar\-ku, i~\uv{zjednodušený text}, který naopak v~bookmarku použít půjde: \begin{lscommand} \ci{texorpdfstring}\verb|{|\emph{\TeX{} text}\verb|}{|\emph{Bookmark Text}\verb|}| \end{lscommand} Matematické vzorce jsou typickými kandidáty pro problémy tohoto typu. Díky konstrukci: \begin{code} \begin{verbatim} \section{\texorpdfstring{$E=mc^2$}% {E = mc ** 2}} \end{verbatim} \end{code} bude v~bookmarku místo \uv{\LaTeX ového textu} \verb+\section{$E=mc^2$}+ použit \uv{zjednodušený text} \uv{E=mc2}. Změny barev také nelze jednoduše promítnout do bookmarku: \begin{code} \verb+\section{\textcolor{red}{Red !}}+ \end{code} vyprodukuje řetězec \uv{redRed!}. Příkaz \verb+\textcolor+ je ignorován, ale jeho argument (\uv{red}) se vytiskne). Použijete-li \begin{code} \verb+\section{\texorpdfstring{\textcolor{red}{Red !}}{Red\ !}}+ \end{code} výsledek bude mnohem lépe čitelný. Pokud svůj dokument píšete v~unicode, můžete použít nastavení \verb+unicode+ balíku \pai{hyperref}, které umožňuje používat v~bookmarku unicode znaky. To vám dává mnohem větší výběr znaků pro použití v~\ci{texorpdfstring}. \subsubsection{Kompatibilita zdrojových kódů pro \LaTeX{} a~pdf\LaTeX{}} \label{sec:pdfcompat} Až na několik %pár málo výjimek by váš \LaTeX ový zdrojový kód měl jít přeložit jak \LaTeX em, tak pdf\LaTeX em. Hlavní z~těchto výjimek je vkládání grafiky. Jednoduchým řešením je při použití příkazu \ci{includegraphics} příponu souborů \emph{neuvádět}. Při překladu pomocí \uv{normálního} \LaTeX u se potom použije soubor s~daným jménem a~příponou \texttt{.eps}, zatímco při překladu pomocí pdf\LaTeX u se použije jedna z~přípon \texttt{.png}, \texttt{.pdf}, \texttt{.jpg} nebo \texttt{.mps} (v~tomto pořadí). Je samozřejmě nutné, aby příslušný soubor byl přítomen v~pracovním adresáři. Chcete-li ve svém dokumentu použít jiný zdrojový kód podle toho, jestli se dokument překládá \LaTeX em nebo pdf\LaTeX em, můžete použít balík \hbox{\pai{ifpdf}}% \footnote{Více informací vysvětlujících proč použít tento balík je dostupných na stránce \TeX{} FAQ: \url{http://www.tex.ac.uk/cgi-bin/texfaq2html?label=ifpdf}}. Pokud tento balík ještě nemáte nainstalovaný, asi používáte MiK\TeX{}, který ho ale doinstaluje automaticky sám, až se ho poprvé budete snažit použít. Tento balík definuje příkaz \ci{ifpdf}, pomocí kterého snadno napíšete obě verze kódu (\uv{DVI verzi} i~\uv{PDF verzi}). V~následujícím příkladu chceme, aby PostScriptová (\uv{normální}) verze byla černobílá (tuto verzi plánujeme tisknout a~nechceme utrácet na barvě) a~PDF verze (kterou budeme prohlížet jen na monitoru) barevná. % running on pdfTeX? % add hyperlinks \begin{code} \begin{verbatim} \RequirePackage{ifpdf} % Spouští se pdfTeX? \ifpdf % Ano, spouští. \documentclass[a4paper,12pt,pdftex]{book} \else % Ne, není tomu tak. \documentclass[a4paper,12pt,dvips]{book} \fi \ifpdf % Používá-li se pdfTeX, zařaď Latin Modern. \usepackage{lmodern} \fi \usepackage[bookmarks, % Přidávejme záložky... colorlinks, plainpages=false]{hyperref} \usepackage[T1]{fontenc} \usepackage[utf8]{inputenc} \usepackage[english]{babel} \usepackage{graphicx} ... \end{verbatim} \end{code} V~příkladu nahráváme balík \pai{hyperref} i~při překladu \uv{normální} verze. To proto, aby příkaz \ci{href} fungoval i~tam a~nemuseli jsme všechna jeho použití uvádět podmíněně. V~dnešních distribucích (např. \TeX~Live) program \TeX{} ve skutečnosti ukazuje na program pdf\TeX. Rozlišení, jestli jako výstup produkovat DVI nebo PDF je učiněno na základě použitých nastavení třídy dokumentu. Kódem z~předchozího příkladu získáte PDF výstup při použití \verb|pdflatex| a~DVI výstup při použití \verb|latex|. \section{Vytváření prezentací} \label{sec:beamer} \secby{Daniel Flipo}{Daniel.Flipo@univ-lille1.fr} Výsledky své vědecké práce můžete prezentovat buď na tabuli, nebo pomocí připravené prezentace ze svého notebooku. \wi{\pdfLaTeX} a~třída \pai{beamer} dohromady umožňují vytvářet PDF prezentace, které vypadají lépe než ty vytvořené pomocí PowerPointu a~jednodušeji se používají, protože Acrobat Reader je dostupný na mnohem více platformách než PowerPoint. Třída \pai{beamer} používá balíky \pai{graphicx}, \pai{color} a~\pai{hyperref} s~hodnotami nastavení vhodnými pro prohlížení dokumentu na monitoru. %La figure~\ref{fig:pdfscr} contient un exemple de fichier minimal ŕ %compiler avec \wi{pdf\LaTeX} et le %résultat produit. % Écran capturé par ImageMagick (man ImageMagick) fonction « import » % et convertie en jpg toujours par ImageMagick. %Simple Presentation \begin{figure}[htbp] \begin{verbatim} \documentclass[10pt]{beamer} \mode{% \usetheme[hideothersubsections, right,width=22mm]{Goettingen} } \title{Moje prezentace\ldots} \author[D. Flipo]{Daniel Flipo} \institute{U.S.T.L. \& GUTenberg} \titlegraphic{\includegraphics[width=20mm]{USTL}} \date{2005} \begin{document} \begin{frame} \titlepage \end{frame} \section{Příklad} \begin{frame} \frametitle{Co dělat v~neděli odpoledne} \begin{block}{Je možné\ldots} \begin{itemize} \item jít na vycházku se psem\dots \pause \item číst knihu\pause \item škádlit kočku\pause \end{itemize} \end{block} a~mnoho dalšího\ldots \end{frame} \end{document} \end{verbatim} \caption{Ukázkový kód použití třídy \pai{beamer}.} \label{fig:code-beamer} \end{figure} Přeložením kódu z~obrázku~\ref{fig:code-beamer} %\index{\pdfLaTeX} \pdfLaTeX em získáte PDF soubor s~titulní stránkou následovanou stránkou obsahující několik položek, které budou zobrazovány po jedné během procházení prezentací. Výhodou \paih{beamer}\textsf{beameru} oproti podobným balíkům je, že vytváří přímo PDF soubor (na rozdíl od balíku \pai{prosper}, pomocí kterého lze vytvořit PostScript soubor) a~nevyžaduje následné úpravy (na rozdíl od balíku \pai{ppower4}). Pomocí třídy \pai{beamer} můžete ze stejného zdrojového souboru vytvořit několik verzí (módů) svého dokumentu. Zdrojový soubor může obsahovat speciální instrukce (v~lomených závorkách) pro jednotlivé módy. Toto jsou dostupné módy: \begin{description} \item[beamer] pro prezentace (o~kterých jsme mluvili dosud), \item[trans] pro slajdy, \item[handout] pro verzi pro tisk. \end{description} Implicitním módem je \texttt{beamer}. Změnu lze udělat globálním nastavením jiného módu, např. \verb|\documentclass[10pt,handout]{beamer}|, pro tvorbu doplňujících podkladů řečníkovi k~prezentaci. %letáků. Vzhled prezentace na monitoru závisí na tématu, které si zvolíte. Na výběr máte témata dodávaná ve třídě \verb+beamer+, nebo si můžete téma sami vytvořit. Více informací najdete v~souboru \texttt{beameruserguide.pdf} -- obsáhlé dokumentaci třídy \verb+beamer+. Podrobněji se teď podívejme na kód na obrázku~\ref{fig:code-beamer}. Pro obrazovkovou verzi prezentace (\verb|\mode|) jsme si zvolili téma \emph{Goettingen}, které má navigační panel zaintegrován do obsahu. Nastavit lze velikost panelu (v~našem případě 22~mm) a~jeho pozici (zde na pravé straně textu). Nastavení \emph{hideothersubsections} ukazuje jména kapitol a~podsekce aktuální kapitoly. Módy \verb|\mode| a~\verb|\mode| nemají žádné speciální nastavení a~používají tedy standardní vzhled. Příkazy \verb|\title|, \verb|\author|, \verb|\institute| a~\verb|\titlegraphic| o~jednom povinném parametru nastavují obsah titulní stránky. Nepovinné parametry příkazů \verb|\title[]{}| a~\verb|\author[]{}| umožňují zadat speciální verzi titulku a~jména autora pro zobrazení na panelu tématu \emph{Goettingen}. Tituly a~podtituly jsou v~panelu vytvořeny pomocí normálních příkazů \verb|\section| a~\verb|\subsection|, které uvedete \emph{mimo} prostředí \ei{frame}. Málé navigační ikony na spodu obrazovky umožňují navigovat dokument. Jejich přítomnost nezávisí na vybraném tématu. Obsah každého slajdu (resp. obrazovky) musíme umístit do prostředí \ei{frame}. Nepovinný parameter v~lomených závorkách (\verb|<| a~\verb|>|) může zamezit tomu, aby konkrétní frame byl v~jedné z~verzí použit. V~našem příkladu by díky \verb|| v~letákové verzi nebyla použita první stránka. Důrazně se doporučuje uvádět titul každého slajdu (kromě titulního slajdu) -- pomocí příkazu \verb|\frametitle{}|. Pokud potřebujete i~podtitul, použijte prostředí \ei{block}, jak je vidět v~příkladu. Všimněte si, že příkazy pro sekce (\verb|\section|, \verb|\subsection|) nevytvářejí žádný výstup na vlastním slajdu. Příkaz \verb|\pause| v~prostředí itemize umožňuje odhalovat položky postupně. Další prezentační efekty lze dosáhnout příkazy \verb|\only|, \verb|\uncover|, \verb|\alt| a~\verb|\temporal|. V~mnoha místech lze použít ostré závorky pro další přizpůsobení prezentace. %Důrazně doporučujeme Můžeme doporučit projít a~přečíst si \texttt{beameruserguide.pdf} -- dokumentaci k~třídě \verb+beamer+ -- abyste získali úplný obrázek o~možnostech této třídy. Na vývoji Beameru se stále pokračuje, nejnovější informace můžete získat na domovské webové stránce:\par \url{http://latex-beamer.sourceforge.net/} % Local Variables: % TeX-master: "lshort2e" % mode: latex % mode: flyspell % End: