%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
% Contents: Customising LaTeX output
% $Id: custom.tex 243 2009-09-22 05:38:48Z oetiker $
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
\chapter{Přizpůsobování \LaTeX u}

\begin{intro}
Příkazy, které jsme už probrali, budou většině lidí
stačit. I~když vygenerované dokumenty nebudou elegantní, budou dodržovat
zavedená pravidla sazby, takže se budou dobře číst a~budou příjemné na pohled.

Stává se ale, že \LaTeX{} neposkytuje příkaz nebo prostředí pro
vaše potřeby, nebo vám nevyhovují výstupy vytvořené těmito prostředky.

V~této kapitole naznačíme, jak \LaTeX{} naučit novým trikům a~jak
docílit výstupů, které vypadají jinak než ty produkované standardně.
\end{intro}


\section{Nové příkazy, prostředí a~balíky}

Možná jste si všimli, že všechny příkazy v~této knize jsou sázeny v~boxu
a~že jsou uvedeny v~indexu na konci knihy. Místo implementace 
pomocí základních \LaTeX ových příkazů jsem vytvořil \wi{balík},
ve kterém jsem nadefinoval nové příkazy a~prostředí. A~tak teď můžu
jednoduše napsat:

\begin{example}
\begin{lscommand}
\ci{dum}
\end{lscommand}
\end{example}

V~tomto příkladě používám nové prostředí nazvané \ei{lscommand},
které nakreslí okolo názvu příkazu box,
a~nový příkaz \ci{ci}, který vysází jméno příkazu neproporcionálním fontem se zpětným lomítkem a~vytvoří
příslušnou indexovou položku. Když se v~indexu na konci knihy
podíváte na položku \ci{dum}, najdete seznam stran, kde je příkaz
\ci{dum} zmíněný.

Kdykoliv se rozhodnu, že jména příkazů v~boxu sázet nechci, dosáhnu
toho jednoduše změnou definice prostředí \texttt{lscommand}. To je
mnohem jednodušší než %muset 
být nucen projít celý dokument a~hledat všechna
místa, kde jsem použil obecný \LaTeX ový příkaz kreslící
box okolo slova.

\subsection{Nové příkazy}

Své vlastní příkazy můžete přidávat pomocí příkazu
\begin{lscommand}
\ci{newcommand}\verb|{|%
       \emph{name}\verb|}[|\emph{num}\verb|]{|\emph{definition}\verb|}|
\end{lscommand}
Tento příkaz vyžaduje dva argumenty: jméno (\emph{name}) příkazu, který
chcete vytvořit a~jeho definici (\emph{definition}). Argument \emph{num}
v~hranatých závorkách je nepovinný a~specifikuje počet argumentů nového
příkazu (argumentů může být až devět). Pokud tento argument není zadán,
bere se jeho hodnota jako 0, tj. nový příkaz nemá žádné argumenty.

Následující dva příklady ukazují použití. První z~nich definuje příkaz
\ci{tnss} (zkratka anglického názvu tohoto dokumentu: \emph{The Not So Short
Introduction to \LaTeXe}). Podobný příkaz se vám bude hodit, budete-li
potřebovat sázet název knihy na mnoha místech.

\begin{example}
\newcommand{\tnss}{The not
    so Short Introduction to
    \LaTeXe}
This is ``\tnss''\ldots{} 
``\tnss''
\end{example}

Další příklad ukazuje, jak nadefinovat nový příkaz s~jedním argumentem.
Značka \verb|#1| bude nahrazena argumentem, který při použití příkazu
specifikujete. Chcete-li použít více než jeden argument, můžete použít
\verb|#2|, \verb|#3|, atd.

\begin{example}
\newcommand{\txsit}[2]
 {Toto je \emph{#1} #2 úvod
 do \LaTeXe}
% v těle dokumentu: 
\begin{itemize}
\item \txsit{nepříliš}{stručný}
\item \txsit{velmi}{obsáhlý}
\end{itemize}
\end{example}

\LaTeX{} vám nedovolí vytvořit nový příkaz, který by \uv{přepsal}
příkaz už existující. Pokud ale existující příkaz opravdu přepsat
chcete, můžete použít příkaz \ci{renewcommand}. Jeho syntax je stejná
jako u~příkazu \verb|\newcommand|.

Může se vám hodit i~další příkaz -- \ci{providecommand}. Jeho použití
je stejné jako u~\ci{newcommand}, ale v~případě, že příkaz už byl
definován dříve, \ci{providecommand} nic neudělá.

Poznámky o~mezerách následujících za \LaTeX ovými příkazy si můžete prohlédnout
na straně \pageref{mezery}.

\subsection{Nová prostředí}
Stejně jako můžete vytvářet nové příkazy (pomocí \verb|\newcommand|), můžete
vytvářet i~svá vlastní prostředí. Slouží k~tomu příkaz \ci{newenvironment},
jehož syntax je:

\begin{lscommand}
\ci{newenvironment}\verb|{|%
       \emph{name}\verb|}[|\emph{num}\verb|]{|%
       \emph{before}\verb|}{|\emph{after}\verb|}|
\end{lscommand}

I~\ci{newenvironment} může mít nepovinný parametr. Materiál specifikovaný
v~argumentu \emph{before} (před) bude zpracován před tím, než se zpracuje text
v~prosředí. Materiál v~argumentu \emph{after} (za) bude zpracován ve chvíli,
kdy \LaTeX\ narazí na příkaz \verb|\end{|\emph{name}\verb|}|.

Následující příklad ukazuje použití příkazu \ci{newenvironment}.

\begin{example}
\newenvironment{kral}
 {\rule{1ex}{1ex}%
      \hspace{\stretch{1}}}
 {\hspace{\stretch{1}}%
      \rule{1ex}{1ex}}

\begin{kral} 
Mí ubozí poddaní\ldots
\end{kral}
\end{example}

Argument \emph{num} má stejný význam jako u~příkazu \verb|\newcommand|.
\LaTeX{} vás nenechá nadefinovat prostředí, které už existuje. Pokud
opravdu chcete změnit existující prostředí, použijte příkaz
\ci{renewenvironment}. Jeho syntax je stejná jako u~příkazu
\ci{newenvironment}.

Příkazy použité v~tomto příkladu budou vysvětleny později, konkrétně
příkaz \ci{rule} na straně~\pageref{sec:rule}, \ci{stretch} na straně~\pageref{cmd:stretch} a~\ci{hspace} na straně~\pageref{sec:hspace}.


\subsection{Mezery navíc}
Při definování nového prostředí se vám snadno může stát, že do dokumentu
\uv{zavlečete} mezery, které tam nepatří. Tyto mezery můžou způsobit
velké komplikace, např. pokud chcete vytvořit prostředí pro nadpisy,
které potlačí odsazení jak v~samotném nadpisu, tak v~(jednom) následujícím
odstavci. Příkaz \ci{ignorespaces} v~bloku \ci{begin} daného prostředí
způsobí, že budou ignorovány všechny mezery, které se vyskytnou po
provedení bloku \ci{begin}. U~bloku \ci{end} je situace trochu komplikovanější,
protože na konci prostředí dochází ke speciálnímu zpracování.
Po použití příkazu \ci{ignorespacesafterend} \LaTeX{} sám vyvolá \ci{ignorespaces}
po skončení zmíněného speciálního ,závěrečného` zpracování.

\begin{example}
\newenvironment{jednoduche}%
 {\noindent}%
 {\par\noindent}

\begin{jednoduche}
Všimněte si mezery\\vlevo.
\end{jednoduche}
To samé\\zde.
\end{example}

\begin{example}
\newenvironment{spravne}%
 {\noindent\ignorespaces}%
 {\par\noindent%
   \ignorespacesafterend}

\begin{spravne}
Žádná mezera\\vlevo.
\end{spravne}
To samé\\zde.
\end{example}

\subsection{Příkazová řádka \LaTeX u}
Pokud \LaTeX\ používáte na UNIXovém operačním systému, možná si práci
automatizujete prostřednictvím makefilů. V~tom případě pro vás může
být zajímavé automatizovaně produkovat různé verze stejného dokumentu
pomocí volání \LaTeX u s~parametry předávanými na příkazové řádce.
Pokud do svého dokumentu přidáte následující strukturu\dots

\begin{verbatim}
\usepackage{ifthen}
\ifthenelse{\equal{\blackandwhite}{true}}{
  % "černobíly" režim; zde něco napišme..
}{
  % "barevný" režim; zde napišme něco jiného..
}
\end{verbatim}

\dots\ a~potom \LaTeX{} spustíte takto\dots
\begin{verbatim}
latex '\newcommand{\blackandwhite}{true}\input{test.tex}'
\end{verbatim}

\dots pak \LaTeX\ nejdříve nadefinuje příkaz \verb|\blackandwhite| a~potom 
načte vlastní soubor (\verb+test.tex+) příkazem \ci{input}. Nastavením \verb|\blackandwhite|
na hodnotu \emph{false} zařídíme, že se vytvoří barevná verze dokumentu.

\subsection{Váš vlastní balík}

Pokud si nadefinujete hodně nových prostředí a~příkazů, preambule
vašeho dokumentu se pořádně prodlouží. Je proto lepší vytvořit
\LaTeX ový balík, který bude obsahovat definice všech vašich příkazů
a~prostředí. Pomocí \ci{usepackage} potom můžete tento balík
ve svém dokumentu zpřístupnit.

\begin{figure}[!htbp]
\begin{lined}{\textwidth}
\begin{verbatim}
% Demo Package by Tobias Oetiker
\ProvidesPackage{demopack}
\newcommand{\tnss}{The not so Short Introduction 
                   to \LaTeXe}
\newcommand{\txsit}[1]{The \emph{#1} Short 
                       Introduction to \LaTeXe}
\newenvironment{king}{\begin{quote}}{\end{quote}}
\end{verbatim}
\end{lined}
\caption{Pokusný balík.} \label{package}
\end{figure}

Vytvoření balíku v~zásadě znamená zkopírování obsahu preambule
vašeho dokumentu do zvláštního souboru, jehož jméno končí na
\texttt{.sty}. Speciální příkaz\dots
\begin{lscommand}
\ci{ProvidesPackage}\verb|{|\emph{package name}\verb|}|
\end{lscommand}
\noindent použijete na úplném začátku souboru vašeho balíku.
\verb|\ProvidesPackage| říká \LaTeX u jméno balíku a~\LaTeX{}
tak bude moci zobrazit smysluplnou chybovou hlášku v~případě,
že se pokusíte balík vložit do dokumentu dvakrát. Na obrázku~\ref{package}
je malý pokusný balík, který obsahuje příkazy definované v~předchozích
příkladech.

\section{Fonty a~velikosti}

\subsection{Příkazy na změnu fontů}
\index{font}\index{font -- velikost} \LaTeX{} vybere příslušný font a~jeho velikost
na základě logické struktury dokumentu (sekce, poznámky pod čarou, \ldots).
Může se ale stát, že %ale 
budete chtít změnit font nebo jeho velikost \uv{manuálně}.
Můžete toho dosáhnout pomocí příkazů uvedených v~tabulkách~\ref{fonts} a~\ref{sizes}.
Skutečná velikost každého fontu je otázkou designu a~závisí na třídě dokumentu
a~jejích nastaveních. Tabulka~\ref{tab:pointsizes} ukazuje absolutní (bodové) velikosti 
pro tyto příkazy tak, jak jsou implementovány ve standardních třídách dokumentu.

\begin{example}
{\small Malí
a~\textbf{smělí} Římané vládli}
{\Large celé velké
\textit{Itálii}.}
\end{example}

Důležitým rysem \LaTeXe{} je, že atributy fontů jsou nezávislé.
Můžete změnit aktuální font nebo jeho velikost, ale nastavení
tučnosti nebo sklonu písma zůstane nezměněno.

V~\emph{matematickém módu} můžete pomocí \emph{příkazů} měnících font
dočasně opustit \emph{matematický režim} a~zapsat obyčejný text.
Pokud chcete změnit font pro zápis matematiky, budete potřebovat
jinou speciální sadu příkazů, viz tabulka~\ref{mathfonts}.

\begin{table}[!bp]
\caption{Fonty.} \label{fonts}
\begin{lined}{12cm}
%
% Alan suggested not to tell about the other form of the command
% eg \verb|\sffamily| or \verb|\bfseries|. This seems a good thing to me.
%
\begin{tabular}{@{}rl@{\qquad}rl@{}}
\fni{textrm}\verb|{...}|        &      \textrm{\index{vzpřímené písmo}vzpřímené}&
\fni{textsf}\verb|{...}|        &      \textsf{\index{bezpatkové písmo}bezpatkové}\\
\fni{texttt}\verb|{...}|        &      \texttt{psací stroj}\\[6pt]
\fni{textmd}\verb|{...}|        &      \textmd{střední}&
\fni{textbf}\verb|{...}|        &      \textbf{\index{tučné písmo}tučné}\\[6pt]
\fni{textup}\verb|{...}|        &       \textup{\index{vzpřímené}vzpřímené písmo}&
\fni{textit}\verb|{...}|        &       \textit{\wi{italika}}\\
\fni{textsl}\verb|{...}|        &       \textsl{\index{skloněné}skloněné písmo}&
\fni{textsc}\verb|{...}|        &       \textsc{\wi{kapitálky}}\\[6pt]
\ci{emph}\verb|{...}|          &            \emph{zvýrazněné} &
\fni{textnormal}\verb|{...}|    &    \textnormal{základní font}
\end{tabular}

\bigskip
\end{lined}
\end{table}


\begin{table}[!bp]
\index{velikost fontu}
\caption{Velikosti fontů.} \label{sizes}
\begin{lined}{12cm}
\begin{tabular}{@{}ll}
\fni{tiny}      & \tiny        drobný font \\
\fni{scriptsize}   & \scriptsize  velmi malý font\\
\fni{footnotesize} & \footnotesize  docela malý font \\
\fni{small}        &  \small            malý font \\
\fni{normalsize}   &  \normalsize  normální font \\
\fni{large}        &  \large       velký font
\end{tabular}%
\qquad\begin{tabular}{ll@{}}
\fni{Large}        &  \Large       větší font \\[5pt]
\fni{LARGE}        &  \LARGE       velmi velký \\[5pt]
\fni{huge}         &  \huge        obří \\[5pt]
\fni{Huge}         &  \Huge        největší
\end{tabular}

\bigskip
\end{lined}
\end{table}

\begin{table}[!tbp]
\caption{Absolutní bodové velikosti ve standardních třídách.}\label{tab:pointsizes}
\label{tab:sizes}
\begin{lined}{12cm}
\begin{tabular}{lrrr}
\multicolumn{1}{l}{Velikost} &
\multicolumn{1}{c}{10pt (výchozí) } &
           \multicolumn{1}{c}{volba 11pt}  & %možnost
           \multicolumn{1}{c}{volba 12pt}\\ %možnost
\verb|\tiny|       & 5pt  & 6pt & 6pt\\
\verb|\scriptsize| & 7pt  & 8pt & 8pt\\
\verb|\footnotesize| & 8pt & 9pt & 10pt \\
\verb|\small|        & 9pt & 10pt & 11pt \\
\verb|\normalsize| & 10pt & 11pt & 12pt \\
\verb|\large|      & 12pt & 12pt & 14pt \\
\verb|\Large|      & 14pt & 14pt & 17pt \\
\verb|\LARGE|      & 17pt & 17pt & 20pt\\
\verb|\huge|       & 20pt & 20pt & 25pt\\
\verb|\Huge|       & 25pt & 25pt & 25pt\\
\end{tabular}

\bigskip
\end{lined}
\end{table}


\begin{table}[!bp]
\caption{Matematické fonty.} \label{mathfonts}
\begin{lined}{0.7\textwidth}
\begin{tabular}{@{}ll@{}}
\fni{mathrm}\verb|{...}|&     
%Základní patkový font\\ 
$\mathrm{Základní\ patkový\ font}$\\
\fni{mathbf}\verb|{...}|&     
%Tučný font\\
$\mathbf{Tučný\ font}$\\
\fni{mathsf}\verb|{...}|&     
%Bezpatkový font\\
$\mathsf{Bezpatkový\ font}$\\
\fni{mathtt}\verb|{...}|&     
%Font psacího stroje\\
$\mathtt{Font\ psacího\ stroje}$\\
\fni{mathit}\verb|{...}|&     
%Italika\\
$\mathit{Italika}$\\
\fni{mathcal}\verb|{...}|&    
%$\mathcal{KALIGRAFIE}$\\
$\mathcal{KALIGRAFICKÝ\ FONT}$\\
\fni{mathnormal}\verb|{...}|& 
%Normální font\\
$\mathnormal{Normální\ font}$\\
\end{tabular}

%\begin{tabular}{@{}lll@{}}
%\textit{Command}&\textit{Example}&    \textit{Output}\\[6pt]
%\fni{mathcal}\verb|{...}|&    \verb|$\mathcal{B}=c$|&     $\mathcal{B}=c$\\
%\fni{mathscr}\verb|{...}|&    \verb|$\mathscr{B}=c$|&     $\mathscr{B}=c$\\
%\fni{mathrm}\verb|{...}|&     \verb|$\mathrm{K}_2$|&      $\mathrm{K}_2$\\
%\fni{mathbf}\verb|{...}|&     \verb|$\sum x=\mathbf{v}$|& $\sum x=\mathbf{v}$\\
%\fni{mathsf}\verb|{...}|&     \verb|$\mathsf{G\times R}$|&        $\mathsf{G\times R}$\\
%\fni{mathtt}\verb|{...}|&     \verb|$\mathtt{L}(b,c)$|&   $\mathtt{L}(b,c)$\\
%\fni{mathnormal}\verb|{...}|& \verb|$\mathnormal{R_{19}}\neq R_{19}$|&
%$\mathnormal{R_{19}}\neq R_{19}$\\
%\fni{mathit}\verb|{...}|&     \verb|$\mathit{ffi}\neq ffi$|& $\mathit{ffi}\neq ffi$
%\end{tabular}

\bigskip
\end{lined}
\end{table}

Nejen v~souvislosti s~příkazy měnícími velikost fontů hrají zvláštní
roli \wi{složené závorky}, pomocí nichž se vytváří \emph{skupiny}. Skupiny
omezují rozsah platnosti většiny \LaTeX ových příkazů.\index{grouping}

\begin{example}
Má rád {\LARGE velká
a~{\small malá} písmena}. 
\end{example}

Příkazy pro změnu velikosti fontu také mění mezery mezi řádky odstavce,
ale jenom tehdy, když daný odstavec skončí dříve než rozsah platnosti
příkazu pro změnu velikosti fontu. Zavírací složená závorka \verb|}|
by tedy neměla být zapsána \uv{příliš brzy}. V~následujících příkladech
si všimněte umístění příkazu \ci{par}.\footnote{Příkaz \texttt{\bs{}par}
má stejný účinek jako prázdný řádek.}
 
\begin{example}
{\Large Toto nečtěte!
 Není to pravda.
 Můžete mi věřit!\par}
\end{example}

\begin{example}
{\Large Ani toto není pravda.
Ale nezapomeňte,
že jsem lhář.}\par
\end{example}

Pokud chcete aktivovat příkaz pro změnu velikosti fontu pro celý odstavec
nebo ještě větší úsek, může se vám hodit syntaxe pro prostředí.

\begin{example}
\begin{Large} 
Toto není pravda.
Na druhou stranu,
co dnes je\ldots
\end{Large}
\end{example}

\noindent Ušetříte si počítání spousty složených závorek.

\subsection{Pozor, pozor}

Jak jsme řekli na začátku této kapitoly, není dobré zahltit dokument
explicitními příkazy typu změny velikosti fontu. To je totiž v~protikladu
k~základnímu přístupu \LaTeX u, který odděluje logické a~vizuální
značení dokumentu. Správné naopak je, chcete-li použít stejný příkaz
pro změnu fontu na více místech v~dokumentu k~vysázení speciálního
druhu informace, nadefinovat pomocí \verb|\newcommand| \uv{příkaz -- logický obalovač}
pro příkaz změny fontu.

\begin{example}
\newcommand{\oops}[1]{%
 \textbf{#1}}
\oops{Nevstupujte} do tohoto
cizího pokoje, jsou v~něm
\oops{stroje} neznámého
původu a~účelu.
\end{example}

Tento přístup má tu výhodu, že když se někdy později rozhodnete,
že budete nebezpečí značit jinak než pomocí \verb|\textbf|, stačí
v~dokumentu udělat jedinou změnu -- v~definici příkazu \verb|\oops|.
Není tedy nutné projít všechny výskyty \verb|\textbf| v~celém
dokumentu a~pro každý z~nich zkoumat, jestli bylo důvodem zvýraznění
daného textu nebezpečí, nebo něco jiného.

\subsection{Rada}

Malá rada na závěr tohoto výletu do země fontů a~jejich velikostí:\nopagebreak

\begin{quote}
  \underline{\textbf{Nezapomeňte\Huge!}} \textit{Čím}
  \textsf{V\textbf{\LARGE Í} \texttt{C}\textsl{E}} fontů v~\Huge dokumentu
  \tiny použijete,
  \large \textit{tím} \textsc{čitelnější}
a~\textsl{\textsf{příjemnější} \textbf{na pohled} b\large u\Large d\LARGE e}. :-)
\end{quote}

\section{Mezery}
 
\subsection{Řádkové mezery}

\index{řádkové mezery} Chcete-li mít ve svém dokumentu větší řádkové mezery,
uveďte v~preambuli příkaz
\begin{lscommand}
\ci{linespread}\verb|{|\emph{factor}\verb|}|
\end{lscommand}
Použijte \verb|\linespread{1.3}| nebo \verb|\linespread{1.6}| pro řádkování \uv{jeden a~půl},
resp. pro dvojnásobné řádkování.
Implicitně řádkové mezery roztažené nejsou (jejich \uv{faktor roztažení} je~1).
\index{double line spacing}

Všimněte si, že příkaz \ci{linespread} je docela drastický a~pro publikování
se moc nehodí. Pokud opravdu máte důvod změnit velikost řádkových mezer,
mohli byste spíš použít příkaz:

\begin{lscommand}
\verb|\setlength{\baselineskip}{1.5\baselineskip}|
\end{lscommand}

\begin{example}
{\setlength{\baselineskip}%
           {1.5\baselineskip}
Tento odstavec je vysázen
s~meziřádkovými mezerami
roztaženými jedenapůlkrát
oproti předchozímu stavu.
Všimněte si příkazu par
na konci odstavce.\par}

Účelem tohoto odstavce je
ukázat, že po uzavírací
složené závorce se všechno
vrací zpět do normálu.
\end{example}

\subsection{Formátování odstavce}\label{parsp}

Dva \LaTeX ové parametry ovlivňují vzhled odstavce. Napsáním definice
podobné této

\begin{code}
\ci{setlength}\verb|{|\ci{parindent}\verb|}{0pt}| \\
\verb|\setlength{|\ci{parskip}\verb|}{1ex plus 0.5ex minus 0.2ex}|
\end{code}
do preambule vašeho vstupního souboru můžete změnit vzhled odstavců.
Tyto dva příkazy zvětší mezery mezi dvěma odstavci a~zároveň
nastaví velikost odsazení prvního řádku odstavce na nulu.

\texttt{plus} a~\texttt{minus} ve specifikaci délky výše říkají
\TeX u, že délka meziodstavcových mezer může být stažena nebo roztažena
o~specifikované množství. Ke stažení nebo roztažení mezer dojde
ve chvíli, kdy by odstavec s~neroztaženými mezerami nešlo správně vysázet.

V~kontinentální Evropě je zvykem odstavce oddělovat vertikálními mezerami
a~neodsazovat první řádek odstavce. Ale pozor, změnou vertikálních
mezer ovlivníte i~obsah, jehož řádky budou pak mít větší mezery.
Lze se tomu vyhnout tím, že přesuneme dva zmíněné příkazy z~preambule
někam do vašeho dokumentu za příkazem \verb|\tableofcontents|.
Možná ještě lépe zvětšení mezer v~obsahu zabráníte tím, že výše zmíněné dva
příkazy vůbec nepoužijete. Většina profesionálních publikací totiž
mezery mezi odstavce nevkládá a~místo toho odsazuje první řádek.
 
Chcete-li odsadit první řádek odstavce, který by jinak odsazen nebyl,
začněte odstavec
\begin{lscommand}
\ci{indent}
\end{lscommand}
\noindent Tato odsazení
budou samozřejmě mít efekt pouze tehdy, má-li \verb|\parindent|
nenulovou hodnotu.\footnote{K~odsazení prvního odstavce sekce, použijte
balík \pai{indentfirst} z~kolekce ,tools`.}

Neodsazované odstavce vytvoříte uvedením
\begin{lscommand}
\ci{noindent}
\end{lscommand}
\noindent na úplném začátku odstavce. To se může hodit např. tehdy,
když zahajujete tělo dokumentu \uv{obyčejným textem} a~ne novou sekcí.

\subsection{Horizontální mezery}

\label{sec:hspace}
\LaTeX{} stanovuje mezery mezi slovy a~větami automaticky.
Přidat horizontální mezeru manuálně lze pomocí\index{horizontal!space}
\begin{lscommand}
\ci{hspace}\verb|{|\emph{length}\verb|}|
\end{lscommand}
Pokud se má daná mezera vysázet i~tehdy, když připadne na konec nebo
začátek řádku, použijte \verb|\hspace*| místo \verb|\hspace|.
Parametr \emph{length} je v~nejjednodušším případě jen číslo následované jednotkou.
Nejdůležitější jednotky jsou uvedené v~tabulce~\ref{units}. 
\index{jednotky}\index{dimensions}

\begin{example}
Toto\hspace{1.5cm}je mezera
velikosti 1.5 cm. 
\end{example}
\suppressfloats
\begin{table}[tbp]
\caption{\TeX ové jednotky.} \label{units}\index{units}
\begin{lined}{9.5cm} 
\begin{tabular}{@{}ll@{}}
\texttt{mm} & milimetr $\approx 1/25$~inch \quad \demowidth{1mm} \\
\texttt{cm} & centimetr = 10~mm  \quad \demowidth{1cm}                     \\
\texttt{in} & palec $=$ 25.4~mm \quad \demowidth{1in}                    \\
\texttt{pt} & bod $\approx 1/72$~inch $\approx \frac{1}{3}$~mm  \quad\demowidth{1pt}\\
\texttt{em} & zhruba šířka písmene `M' v~aktuálním fontu \quad \demowidth{1em}\\
\texttt{ex} & zhruba výška písmene `x' v~aktuálním fontu \quad \demowidth{1ex}
\end{tabular}

\bigskip
\end{lined}
\end{table}

\label{cmd:stretch} 
Příkaz
\begin{lscommand}
\ci{stretch}\verb|{|\emph{n}\verb|}|
\end{lscommand} 
\noindent vytváří speciální \uv{natahovací} mezeru. Mezera se natáhne až
do konce aktuálního řádku. Pokud na stejném řádku uvedeme 
\verb|\hspace{\stretch{|\emph{n}\verb|}}| několikrát, natahovací mezery si rozdělí
všechen zbývající prostor na řádku v~poměru jejich natahovacích faktorů.


\begin{example}
x\hspace{\stretch{1}}
x\hspace{\stretch{3}}x
\end{example}

Když používáme horizontální mezery společně s~textem, může být výhodné
velikost mezer specifikovat v~závislosti na velikosti aktuálního fontu.
Toho lze dosáhnout použitím \uv{relativních jednotek} \texttt{em}
a~\texttt{ex}.

\begin{example}
{\Large{}velká\hspace{1em}y}\\
{\tiny{}malá\hspace{1em}y}
\end{example}
 
\subsection{Vertikální mezery}
I~mezery mezi odstavci, sekcemi, podsekcemi, \ldots\ určí \LaTeX\ automaticky.
Dodatečné vertikální mezery \emph{mezi dvěma odstavci} lze přidat
příkazem:
\begin{lscommand}
\ci{vspace}\verb|{|\emph{length}\verb|}|
\end{lscommand}

Použijete-li tento příkaz, měli byste ho uvést mezi dvěma prázdnými řádky.
Pokud chcete, aby tato mezera nezmizela v~případě, že se ocitne na samém
začátku nebo konci stránky, použijte ohvězdičkovanou verzi příkazu,
\verb|\vspace*|, místo \verb|\vspace|.
\index{vertical space}

Příkaz \verb|\stretch|, v~kombinaci s~příkazem
\verb|\pagebreak|, lze použít pro umístění textu
na poslední řádku na stránce nebo pro vertikální
vycentrování textu na stránce.
\begin{code}
\begin{verbatim}
Nějaký text\ldots

Příkaz \verb|\stretch|, v~kombinaci s~příkazem
\verb|\pagebreak|, lze použít pro umístění textu
na poslední řádku na stránce nebo pro vertikální
vycentrování textu na stránce. Nějaký text\ldots

\vspace{\stretch{1}}
Toto bude vysázeno na poslední řádku na stránce\pagebreak
\end{verbatim}
\end{code}

Dodatečnou mezeru mezi dvěma řádky \emph{stejného} odstavce nebo
uvnitř tabulky získáme pomocí příkazu
\begin{lscommand}
\ci{\bs}\verb|[|\emph{length}\verb|]|
\end{lscommand}

Pomocí příkazů \ci{bigskip}, \ci{medskip} a~\ci{smallskip} můžete přeskočit oblast
o~předdefinované vertikální velikosti, aniž byste se museli starat
o~přesné rozměry.


\section{Layout stránky}

\begin{figure}[!hp]
\begin{center}
\makeatletter\@mylayout\makeatother
\end{center}
\vspace*{1.8cm}
\caption{Parametry rozložení stránky.}
\label{fig:layout}
\cih{footskip}
\cih{headheight}
\cih{headsep}
\cih{marginparpush}
\cih{marginparsep}
\cih{marginparwidth}
\cih{oddsidemargin}
\cih{paperheight}
\cih{paperwidth}
\cih{textheight}
\cih{textwidth}
\cih{topmargin}
\end{figure}
\index{rozložení stránky}
\LaTeXe{} vám umožňuje v~příkazu \verb|\documentclass| specifikovat \wi{velikost papíru}.
\LaTeXe{} sám pak automaticky použije správné velikosti okrajů stránky.
Pokud vám předdefinované hodnoty nevyhovují, můžete je samozřejmě změnit.
%no idea why this is needed here ...
\thispagestyle{fancyplain}%
Obrázek~\ref{fig:layout} ukazuje všechny parametry, které můžete změnit.
Obrázek byl vytvořen pomocí balíku \pai{layout} z~kolekce tools.%
\footnote{\CTANref|macros/latex/required/tools|}

\textbf{Ale pozor!} Předtím, že začnete svůj dokument \uv{vylepšovat}
ve stylu \uv{Jen trochu rozšířím tu úzkou stránku}, všechno si promyslete.
Podobně jako další standardní \LaTeX ová nastavení má i~standardní
vzhled stránky svůj dobrý důvod.

Ano, v~porovnání se stránkou textu napsanou v~Microsoft Wordu vypadá vaše
\LaTeX ová stránka příliš úzká. Ale zato se nápadně podobá standardně
sázeným knihám.\footnote{Máme na mysli knihu od solidního
nakladatele.} Podobně jako ony má i~váš dokument zhruba šedesát šest znaků
na řádku, což je hodnota standardně považovaná za hranici, po jejímž
překročení se dokument špatně čte. Důvodem je, že je obtížné přesunout
oči z~konce jednoho řádku na začátek toho následujícího. Proto také bývá text
v~novinách dělený do sloupců.

Pokud tedy zvětšíte šířku vašich řádek, nezapomínejte, že tím můžete
komplikovat čtení zájemcům o~váš dokument. Ale teď už dost varování,
slíbili jsme, že vám řekneme, jak text rozšířit\ldots

\LaTeX{} poskytuje dva příkazy pro změnu těchto parametrů. Obvykle
se tyto příkazy uvádějí v~preambuli dokumentu.

První příkaz do libovolného z~parametrů přiřadí pevnou hodnotu:
\begin{lscommand}
\ci{setlength}\verb|{|\emph{parameter}\verb|}{|\emph{length}\verb|}|
\end{lscommand}

Druhý příkaz zvětší hodnotu libovolného parametru:
\begin{lscommand}
\ci{addtolength}\verb|{|\emph{parameter}\verb|}{|\emph{length}\verb|}|
\end{lscommand} 

Tento druhý příkaz je užitečnější než příkaz \ci{setlength}, protože
jeho efekt je relativní vzhledem k~existujícím hodnotám. Pro rozšíření
celkové šířky textu jsem uvedl následující příkaz do preambule dokumentu:
\begin{code}
\verb|\addtolength{\hoffset}{-0.5cm}|\\
\verb|\addtolength{\textwidth}{1cm}|
\end{code}

V~tomto kontextu by se vám mohl hodit balík \pai{calc}. Ten
umožňuje použít aritmetické výrazy jak v~argumentu \ci{setlength}
tak v~ostatních místech, kde se v~argumentech předávají číselné
hodnoty.

\section{Další hrátky s~délkami}

Absolutním délkám se v~\LaTeX ovém dokumentu snažím vyhnout.
Délky raději odvozuji ze šířky nebo výšky dalších stránkových
elementů. Např. šířka obrázku specifikovaná jako
\verb|1\textwidth| znamená \uv{jedenkrát přes celou šířku stránky}.

Následující tři příkazy nastavují šířku, výšku a~hloubku textového řetězce \emph{text} do délkového rozměru \emph{variable}.

\begin{lscommand}
\ci{settoheight}\verb|{|\emph{variable}\verb|}{|\emph{text}\verb|}|\\
\ci{settodepth}\verb|{|\emph{variable}\verb|}{|\emph{text}\verb|}|\\
\ci{settowidth}\verb|{|\emph{variable}\verb|}{|\emph{text}\verb|}|
\end{lscommand}

\noindent Následující příklad ukazuje jedno z~možných použití těchto příkazů.

\begin{example}
\flushleft
\newenvironment{vardesc}[1]{%
  \settowidth{\parindent}{#1:\ }
  \makebox[0pt][r]{#1:\ }}{}

\begin{displaymath}
a^2+b^2=c^2
\end{displaymath}

\begin{vardesc}{Kde}$a$, 
$b$ -- jsou strany sousedící
s~pravým úhlem pravoúhlého
trojúhelníku.  

$c$ -- je přepona tohoto
trojúhelníku a~cítí se osamělá.

$d$ -- se zde nakonec vůbec
neobjevuje. To je divné, ne?
\end{vardesc}
\end{example}

Odsazení prvních řádků se nastaví na délku slova ,,Kde:\verb*+ +``, tedy $c$ a~$d$ jsou vysázeny pod písmenkem $a$ v~části ,,$a$, $b$``.

\section{Boxy}
\LaTeX{} vytváří stránky dokumentu posunováním boxů. Každé písmeno
je nejdříve malým boxem. Boxy s~písmeny se potom spojují k~sobě a~vznikají
slova. Slova jsou potom spojována s~dalšími slovy, a~to pomocí speciálních,
\uv{elastických} mezer. Tyto elastické mezery \LaTeX{} může natahovat
nebo zkracovat, pokud mu to umožní vysázet daný text lépe.

Toto je velmi zjednodušený popis toho, co se při sazbě opravdu děje, ale
podstatné je, že \TeX{} pracuje s~elastickými mezerami a~boxy. Písmena
nejsou jediné věci, které se mohou ocitnout v~boxu. Do boxu můžete
umístit téměř všechno, včetně dalších boxů. S~každým boxem 
potom \LaTeX{} zachází jako s~jednotlivým písmenem.

V~předchozích kapitolách jste se už s~boxy setkali, jen jsem vás na ně
neupozornil. Boxy jsou produkovány např. prostředím \ei{tabular} nebo
příkazem \ci{includegraphics}. Díky tomu můžete jednoduše umístit dvě tabulky
nebo obrázky vedle sebe. Musíte jen zajistit, že dohromady jejich
šířky nepřekročí \ci{textwidth}.

Pomocí příkazu

\begin{lscommand}
\ci{parbox}\verb|[|\emph{pos}\verb|]{|\emph{width}\verb|}{|\emph{text}\verb|}|
\end{lscommand}

\noindent nebo prostředí

\begin{lscommand}
\verb|\begin{|\ei{minipage}\verb|}[|\emph{pos}\verb|]{|\emph{width}\verb|}| text
\verb|\end{|\ei{minipage}\verb|}|
\end{lscommand}

\noindent můžete do boxu umístit odstavec textu. 
Parametr \texttt{pos} určuje vertikální zarovnání boxu vzhledem k~účaří
obklopujícího textu a~může nabývat jedné
ze tří hodnot: \texttt{c, t} nebo \texttt{b}.\footnote{Parametry jsou: \emph{c}enter (střed),
\emph{t}op (horní strana), \emph{b}ottom (spodní strana).}
\texttt{width} je délka určující šířku boxu. Hlavní rozdíl
mezi \ei{minipage} a~\ci{parbox} je ten, že uvnitř \ei{parbox} nemůžete
použít některé příkazy a~prostředí, zatímco uvnitř \ei{minipage} můžete
použít skoro vše.

Zatímco \ci{parbox} zabalí do boxu celý odstavec, který předtím rozdělí
na jednotlivé řádky textu, existuje také skupina příkazů pro umístění
materiálu do boxu, která pracuje jen s~horizontálně zarovnaným materiálem.
Jeden z~těchto příkazů už známe -- \ci{mbox}. Tento příkaz jednoduše zabalí
posloupnost boxů do nového boxu. \ci{mbox} můžeme použít, abychom \LaTeX u
zabránili rozdělit od sebe dvě slova. Díky tomu, že boxy mohou být umístěny
do dalších boxů, tyto příkazy pro \uv{zaboxování} horizontálního materiálu
jsou velmi flexibilní.

\begin{lscommand}
\ci{makebox}\verb|[|\emph{width}\verb|][|\emph{pos}\verb|]{|\emph{text}\verb|}|
\end{lscommand}

\noindent \texttt{width} definuje šířku výsledného boxu tak, jak bude
\uv{vidět zvenku}.\footnote{Tato definovaná šířka může být menší než
šířka materiálu vytvořeného z~\texttt{text}. Můžete dokonce nastavit
\texttt{width} na 0pt a~docílit tím toho,
že vysázení textu uvnitř boxu neovlivní okolní boxy, tedy posun referenčního bodu.} Jako parametr
\emph{width} můžete kromě dimenzních výrazů předat i~\ci{width}, \ci{height},
\ci{depth} nebo \ci{totalheight}, jejichž hodnota je nastavena 
změřením vysázeného \emph{text}. V~parametru \emph{pos} se předává
jednopísmenná hodnota: \textbf{c}enter, flush\textbf{l}eft (zarovnej doleva),
flush\textbf{r}ight (zarovnej doprava), nebo \textbf{s}pread (zarovnej
text tak, aby vyplnil celý box).

% \noindent \texttt{width} defines the width of the resulting box as
% seen from the outside.\footnote{This means it can be smaller than the
% material inside the box. You can even set the
% width to 0pt so that the text inside the box will be typeset without
% influencing the surrounding boxes.}  Besides the length
% expressions, you can also use \ci{width}, \ci{height}, \ci{depth}, and
% \ci{totalheight} in the width parameter. They are set from values
% obtained by measuring the typeset \emph{text}. The \emph{pos} parameter takes
% a one letter value: \textbf{c}enter, flush\textbf{l}eft,
% flush\textbf{r}ight, or \textbf{s}pread the text to fill the box.

Příkaz \ci{framebox} dělá to samé jako \ci{makebox}, ale navíc ještě okolo
textu nakreslí rámeček.

Některé způsoby, jak příkazy \ci{makebox} a~\ci{framebox} použít, ukazuje následující příklad.

\begin{example}
\makebox[\textwidth]{%
    v~y c~e~n t~r~o v~a n~é}\par
\makebox[\textwidth][s]{%
    r~o~z t~á~h n~u t~é}\par
\framebox[1.1\width]{Počítám, že
    mám rámeček!} \par
\framebox[0.8\width][r]{Hrome, 
    jsem příliš široký} \par
\framebox[1cm][l]{no a~co,
    tak jsem} 
Zvládnete toto přečíst? Já ne!
\end{example}

Horizontální efekty jsme se tedy právě naučili, teď se podívejme
na vertikální.\footnote{Pro úplnou kontrolu nad boxy potřebujeme
jak horizontální, tak vertikální efekty.} Příkaz

\begin{lscommand}
\ci{raisebox}\verb|{|\emph{lift}\verb|}[|\emph{extend-above-baseline}\verb|][|\emph{extend-below-baseline}\verb|]{|\emph{text}\verb|}|
\end{lscommand}

\noindent vám umožní nadefinovat vnitřní vlastnosti boxu.
Pokud se v~prvních třech parametrech potřebujete odkázat na šířku,
výšku nebo hloubku aktuálního boxu, můžete použít \ci{width}, \ci{height},
\ci{depth} nebo \ci{totalheight}.

\begin{example}
\raisebox{0pt}[0pt][0pt]{\Large%
\textbf{
Aaaa\raisebox{-0.3ex}{a}%
\raisebox{-0.7ex}{aa}%
\raisebox{-1.2ex}{r}%
\raisebox{-2.2ex}{g}%
\raisebox{-4.5ex}{h}}}
vykřikla, ale ani její soused
v~řadě nespozoroval, že se jí
přihodilo něco hrozného.
\end{example}

\section{Linky}
\label{sec:rule}

O~několik stránek dříve jste si možná všimli příkazu

\begin{lscommand}
\ci{rule}\verb|[|\emph{lift}\verb|]{|\emph{width}\verb|}{|\emph{height}\verb|}|
\end{lscommand}

\noindent Jeho pomocí se obyčejně kreslí jednoduchý černý box.

\begin{example}
\rule{3mm}{.1pt}%
\rule[-1mm]{5mm}{1cm}%
\rule{3mm}{.1pt}%
\rule[1mm]{1cm}{5mm}%
\rule{3mm}{.1pt}
\end{example}

\noindent To se hodí pro kreslení vertikálních nebo horizontálních
čar. Čáru na titulní stránce jsme např. nakreslili právě pomocí
tohoto příkazu.

\bigskip
\begin{flushright}
Konec knihy.\par 
Hodně zdaru při \TeX ování!
\end{flushright}

%

% Local Variables:
% TeX-master: "lshort2e"
% mode: latex
% mode: flyspell
% End: